Můj neuvěřitelný příběh

 

Před dvěma a půl měsíci jsem byla na Slovensku.

Bombardovala mě emailem moje sestra, že se nestarám o otce, který je už starý dědeček a že vše nechávám jenom na ní. Ona je už unavená a vyčerpaná a chce jít i na dovolenou, tak ať přijedu.

Před čtyřmi roky umřela máma, která s ním prožila šílené peklo, a my jako tři starší děti to prožívali též.

Mí dva starší sourozenci už zemřeli na rakovinu.

Zůstala jsem já a tahle sestra mladší o sedm let a brácha mladší o devět let.

Tím, že byli mladší a otec už starší, nezažili takové peklo a týrání jako my starší.

Já jsem se už jako mladá odstěhovala do Prahy, takže těžko se můžu o něho starat.

Moje dětství mě přenasleduje celý život, týrání, ponižování a žádné sebevědomí.

Pomyšlení, že mám jet do domu, kde se vše odehrávalo a být tam jen s otcem, mi nahánělo hrůzu.

Jenomže sestra mi poslala ještě další tři vydírající emaily. Při čtení jsem se vybrečela, jaká jsem necita a nevděčná.

Pak se ve mně něco zlomilo a rozhodla jsem se, že jedu na Slovensko.

Koupila jsem si jízdenku a jela. Sestra byla moc překvapená, že jsem hned přijela, protože jí se to právě moc nehodí.

Celý den mi povídala, jaký má krásny vztah s otcem, jak ho má ráda, jak je hodný, jak za vše děkuje a že ho má jako malé dítě.....

Myslela jsem, že mluví o někom jiném, ale nechala jsem ji,ať se vymluví.

Bylo mi moc líto, když jsem něco chtěla říct o mamce, a ona řekla, o té nemluv!

Říkám, nestydíš se takhle mluvit? Vždyť ona byla ta oběť.

Ráno mi sestra nařídila, co mám a jak mám u otce udělat, pak mu pomoct při koupání, pomasírovat ho a jít s ním na procházku, protože ona na to nemá čas.

Otec je sice starý, je mu osmdesátdva let, ale soběstačný, nic ho nebolí, může dělat vše.

Když jsem za ním ráno přišla, byl vysmátý a čekal na snídani a noviny. Vše jsem udělala, co mi sestra nakázala. Otec pořád mluvil příkazem, co a jak mám udělat. Když jsem něco udělala jinak, už byl nepříjemný.

Říkala jsem si, už je starý, to bude v pohodě. Takhle ubíhal týden.

Jednoho rána jsem opět za ním přišla, byl nevrlý, zlý, nepříjemný. Pořád mně nadával a nakonec řval, ať vypadnu, že mě tam nechce, že chce být sám.

Přesně jsem viděla otce - tyrana z dětství. Vše se mi začalo znovu vybavovat .Cítila jsem přítomnost mamky, jako by mi byla na blízku.

Rychle jsem chtěla uklidit hrníčky, kde měl kafe a čaj, ze stolu, ale on skočil po mojí ruce. Začal mně je brát a řval, ať vypadnu.

Při tomhle přetahování jsem si o porcelánový hrníček narazila kloub prostředního prstu. Dělal jako pominutý. Najednou jsem cítila strach, zklamání, bezradnost a zoufalství jako malé dítě. V tom okamžiku jsem ztratila hlas, jako by mi v krku něco uvízlo. Ruka mi začala otékat a já s pláčem utíkala k sestře domů.

Večer, když sestra přijela, já už měla i teplotu. Ptala se mě, jak jsem se měla.

Já nemohla mluvit bez hlasu. Tak kouká na moji ruku a říká, co se stalo?

Začala jsem brečet a sípavým hlasem jsem řekla, ráno odjíždím domů.

Moc se jí to nelíbilo, ale odjela jsem.

Ruka mě bolela, tak jsem ráno jela na chirurgii.

Více než dva měsíce jsem jezdila 2x týdně k lékaři. Ten mi dával různé mastě , pak dlahu, následoval 3x RTG, 2 x SONO, ale kloub byl víc a víc oteklý a bolel. Nakonec mi řekl, že ať si najdu nějakého operatéra, který mi prst  otevře.

Nevěřila jsem svým uším. Tak proč k vám chirurgovi  operatérovi jezdím už přes dva měsíce?

Naštvaná a zklamaná jsem přišla domů. Sedla jsem si na lavičku v zahradě, slzy mi  stékaly po tváří a přemýšlela, co dál ? Vtom vidím, že na záhonu něco leží, jako medailonek. Vstanu a zvednu ho, byl tam zřejmě léta, protože byl špinavý a zrezivělý.

Doma jsem ho vyčistila, moc to nešlo. Byla tam panna Marie, jak sedí na lavičce a ukazuje prstem na něco na zemi. Nějak jsem tomu nevěnovala pozornost a uložila jsem si ho. Měla jsem obrovskou radost, že jsem ji našla.

Večer jsem odvázala obvaz z ruky a říkám si, tolika lidem jsem pomohla, tak proč ne sobě? Začala jsem si ji léčit sama. Dávala jsem si na ni své mastičky, bylinné odvary,  tinktury. Co se však stalo za čtyři dny?

Večer jsem si ruku neobvázala, že ji nechám volně v klidu.

Ráno vstávám a říkám si, čím to škrábu o polštář? Podívám se na svůj kloub a zkouším s ním pohybovat po polštáři, pořád tam něco škrábe. Prstem si sáhnu na kloub  - au, co to píchá? Začnu do toho nehtem dloubat, ale nechtělo to ven. Po chvilce bolesti jsem z něho vyndala něco velkého, jako pšeničné zrno. Prohlížím to pod lupou a nevěřím. Bylo to sklo, celé ulepené, špinavé. Říkám si, kde se tam mohlo vzít? Vždyť jsem se nikde neporanila, jenom bouchla, to nemůže být sklo.

Vyhodila jsem to z okna.

Vezmu vatový tampon, že si utřu krev  a  opět jsem se píchla. Říkám, to není možné. Začnu opět nehtem dloubat a vyndala jsem ještě jeden větší kousek krásného, číreho, čistého skla ve tvaru srdíčka.

Byla jsem v šoku, to je neuvěřitelné, kde se tam mohlo vzít?

Vzala jsem medailonek, který jsem našla, a tam vidím, že rukou ukazuje na bylinky v zahradě. Tím mi zřejmě chtěla říct - uzdravuješ jiné, proč si nepomůžeš sama ?

Bylo to jako by mne vedla vyšší moc a bezpečnou cestu mi ukazovala především Matka boží, velká pomocnice při všech strastech nemocných.

           přívěšek a srdíčko 005       

Tady je ten medailonek  a pod ním to skleněné srdíčko, co jsem  si vytáhla z ruky.

Je to neuvěřitelné , ale skutečné.

Stalo se to 5.června 2015.

 

 
TOPlist